Únor 2011

POZASTAVUJU

24. února 2011 v 19:30 | pavka
Ahoj jak už napovídá nadpis tak pzastavuji tento blog.
Nemám moc času.
Jemito moc líto

minulost se vrací

21. února 2011 v 9:08 | pavka
napsala:Angela Dorsey
přeloženo z angličtiny
nakladatelství stabenfeld 2009
ilustrace:Jennifer Bell

Desetiletá Hailey řeší velký problém-bojí se koní a své tajemství nechce za žádnou cenu nikomu prozradit.Jediný kůň,který ji  tolik neděsí,je Nespotaná.Když se jednou večer Hailey vrací se svojí maminkou z divadla,jejich auto sjede do rozvodněné řeky.Dívka po úderu do hlavy ztrácí paměť.Sice se jí podaří dostat se z vozu ven,ale prod jí strhne a odnese jí pryč.Po Hailey je vyhlášeno pátrání,ve kterém hlavní roli sehraje Nespotaná se svými neobyčejnými schopnostmi.Nejen Haley,ale i kobylka se nakonec musí svému strachu postavit tváří v tvář.

Poslední šance pro Janu

21. února 2011 v 8:58 | pavka
napsala:Margot Berger
napsáno podle skutečného příběhu.
Jména osob a názvy míst byli změněny.
Vydavatelství:Vikend 2009
přeloženo z němčiny
počet stran:159
počet kapitol:12

Max Wiegand pohladil malou klisnu po hřívě.To je smutný příběh.Fenja patřila jedněm manželům.Rozvedli se a oba si našli nové partnery.Kůň jim najednou stál v cestě.Byl jako koule na noze.Představ si,majitelka na ni prostě zapomněla..."

Prostě zapomněla...Ta dvě slova zasáhla citlivé místo v Janině nitru.Hořce se zasmála.

To se může stát i mně,že máma zapomene.

Jana nikdy nepočítala s tím,že by mohla skončit u soudu.Občas ukradla počítačovou hru nebo láhev alkoholu-to je přece zábava.Jenže pak byla odsouzena a musela nastoupit do útulku pro opuštěná zvířata.Pro ni to představuje noční můru.Nikdy nechápala,proč tolik holek z třídy šílí z koní.Do té doby,než dostala na starost týranou klisnu a pochopila,co to znamená mít za někoho zodpovědnost.Přestala být lhostejná a po čase zjistila,že podívá-li se klisně do očí,cítí podivné pohnutí a souznění...

Věrohodně,poutavě a svelkou nadějí vypráví Margot Berger přiběh dívky,která by nikdy nevěřila,že si najednou zamiluje koně.

plemena a knížky

21. února 2011 v 8:41 | pavka
sice to je blog o ranchi,ale budu sem dávat plemena a třeba i knížky.
tak se prosím nedivte,že sem píšu plemena!!!

Káťuška

21. února 2011 v 8:40 | pavka
Ahojky dnes bych chtěla vyzdvihnout mou kamarádku Katku.
Má úžasný blog.
Moc se mi líbí dess.
má dva:www.starstablekone.blog.cz,,,,,,www.stajbesthorses.blog.cz
URČO KUKNI

hucul

20. února 2011 v 18:28 | pavka

Historie

Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Původní využití tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky v primitivních plemenech, avšak jeho ráz mu vetkla hlavně krajina, ve které žil - Karpaty v Podkarpatské Rusi. Koník vyniká odolností, původně to byl divoký kůň který pravděpodobně vznikl křížením tarpana a koně Przewalského. To dokládá úhoří pruh na hřbetu a zebrování na nohou. Avšak toto plemeno pochází ze skupiny tzv. primitivních koní.

Popis

I když se v jeho chovu v určitém období nakrátko projevil příliv orientální a anglické krve, zachoval si hucul typický vzhled s krátkým a kompaktním tělem, plochým kohoutkem a silnýma, hustě osrstěnýma nohama; srst má ostatně hustou na celém těle. Hříva a ocas jsou rovněž husté. Hucul má v kohoutku kolem 125 až 135 cm. Povahu má klidnou, inteligentní. Zbarvení má různé, mimo bělouše. Typickými znaky jsou oslí křížzebrování, téměř vždy úhoří pruh. Je to silný a odolný kůň, v horském terénu výjimečně spolehlivý a neúnavný. Mezi jeho klady patří že pokud má svého pána, poslouchá jako pes a jen výjimečně si postaví hlavu.

Hlavní linie

Mezi hlavní linie huculských koní patří :
  • Goral
  • Gurgul
  • Hroby
  • Oušor
    • … dříve i linie Hroby a Dychov, která dnes již neexistuje
Hucul byl v 50. letech minulého století křížen také s tarpanem (dnešního typu), společně také s fjordským koněm a chladnokrevnými plemeny.

Využití

Pod sedlem i v tahu: především vyjížďky a hipoturistika, ale i skoky, hippoterapievoltiž, stahování dřeva, tah lehkého kočáru… Ze země se dobře učí cirkusovým kouskům (jako např. poklona). Je klidný, a proto na něm mohou jezdit a starat se o něj i malé děti. Je to rodinný kůň, silný, takže unese lehce i dospělého, má velmi všestranné využití, velmi odolný a nenáročný, dobře chodí ve skupině (společné vyjížďky) a je přátelský. Celý rok může být chován na pastvině (jen v zimě je ho potřeba přikrmovat senem.)

Chov v ČR

Po první a druhé světové válce (zde byl velmi využíván) se ocitl na pokraji vyhynutí. Naštěstí bylo několik jedinců přivezeno z Lučiny roku 1922 do ČR, kde se jeho chov opět úspěšně rozvinul. Zbytek koupeného stáda byl prodán do Polska a Rumunska. Po roce 1970 bylo těchto koní málo, hrozilo jim zde vyhynutí. Díky nadšencům, kteří zakoupili na Slovensku čtyři klisny, získali veřejnou podporu a roku 1972 založili první Hucul klub v osadě Zmrzlík u Prahy, byl chov opět obnoven. O sedm let později se mohly první koně vracet do původních rodišť[1]. I dnes žije v České republice více než polovina světové populace huculských koní.

Potrava

Seno 6 - 8 kg nebo tráva 30 - 35 kg denně, případně i oves (1-2 kg), otruby, vitamínové a minerální doplňky, chléb, mrkev, jablka, řepu, dále by měli mít k dispozici kostku soli a 30 - 50 litrů vody denně.

Bosenský horský kůň

20. února 2011 v 18:26 | pavka


Bosenský horský kůň
Bosenský horský kůň, pony podobný huculovi, je také potomek tarpana, i když se někdy považuje za křížence s kertagem. Měří 132 až 147 cm a má zbarvení myšové šedé nebo plavé, ale přibývá i hnědáků a ryzáků.

Baškirský kůň

20. února 2011 v 18:25 | pavka

Původ

Mnoho století byl chován kočovníky v oblasti Jižního Uralu na území Baškírie v polovolném chovu. Postupně byly vytvořeny dva typy, jednak drobnější pro horské terény a také statný pro použití ve stepích.

Stavba koně

Robustní kůň s masivní hlavou, krátkými nohami a pevnými kopyty, která není třeba opatřovat podkovami. Ocas a hříva jsou husté, v zimě zkadeřené. Nejčastěji se vyskytuje v barvách hnědák, ryzák a palomino. Stepní je vysoký 138-139 cm, s obvodem hrudi 159-167 cm. Horský koník je vysoký jen 135 cm, dlouhý 138 cm, obvod hrudi 164 cm

Povaha

Kůň je klidný, dobře se ovládá, skromný, otužilý a výkonný.

Využití

Byl využíván jako soumar, pro tahání lehkých povozů, jízdní. V Rusku sloužil jako poštovní kůň, schopný pracovat i v mrazech kolem 40 stupňů. Původní obyvatelé z jeho mléka vyráběli nápoj kumys, protože klisna byla schopná dávat až 15 litrů mléka denně.


andalusý kůň

20. února 2011 v 18:23 | pavka

Historie

Koně byli do Španělska dováženi z východního Středomoří, od germánských kmenů a pak s invazí muslimů. Andaluský kůň pochází ze sluncem vysušovaných oblastí jižního Španělska, Andalusie. V 16. století se stal oblíbeným jezdeckým koněm evropských panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně Angličana Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu. Přímým potomkem Andaluského koně je lipicán a k dalším evropským plemenům ovliněným andaluskou krví patří frederiksborský, frízský a connemarský kůň. O přežití andaluského koně v průběhu staletí se zaloužily mnišské řády, především řád kartuziánů. Kartuziáni se snažili zachovat čistou linii chovu, proto jejich koně dosahovali těch nejvyšších kvalit.

Popis plemena

Je vysoký 155 až 160 cm, s výraznou hlavou, často s lehkým klabonosem, dlouhá hříva a ocas, silný lehce klenutý krk, ocas nízko nasazen a nesen, barva bílá s příměsemi, jen vzácně černá, častěji jsou hnědáci.

Chov a využití

Hlavní chovatelská střediska jsou SevillaCórdoba a Jerez de la Frontera. Je využíván pro drezuru - španělskou školu, pro koridu, ale také pro kočáry i shánění dobytka, rekreaceparkur(skokové soutěže)

Zajímavosti

Andaluský kůň měl značný vliv na chov mnoha známých plemen. Blízce příbuzní jsou mu např. Lusitánský kůň, Alter-real, Lipicáni, Starokladrubáci i několik německých plemen. O přežití v průběhu staletí, která zahrnovala i některá velmi rušná období, se staraly mnišské řády především kartuzáni. V nejistých dobách ukrývali koně ve vzdálených klášterech, aby byli v bezpečí. Kartuziáni se snažili zachovat čistotu linie a důsledně šlechtili zvířata vysoké kvality. Andalusan má hrdou chůzi, je atletický, ačkoliv není rychlý a má laskavou a přátelskou povahu.


americký klusák

20. února 2011 v 18:21 | pavka

Historie

Předkem byl hřebec Messenger, anglický plnokrevník dovezený z Anglie roku 1788. Do jeho chovu byly připouštěny klisny plemen Norfolkové (hřebec Bellfonder), holandští klusáci, arabové a kanadští mimochodníci. Takto vznikl roku 1849 významný chovný hřebec Hambletonian 10. Plemeno dalo vzniknout čtyřem zakládajícím hřebcům amerických klusáků: George Wilkes, Dictator, Happy Medium a Electioneer. Americký klusák se stal oblíbeným plemenem pro klusácké dostihy, ve kterých se využívá dodnes.

Povaha

Americký klusák je mírné povahy, ochotný, učenlivý a soutěživý. Je velmi rychlý a vytrvalý. Je také inteligentní a dobře ovladatelný.

Konstituce

Hlava je plnokrevného typu, krk kratší a svalnatý. Plece jsou silné, lopatky skloněné. Hrudník je hluboký, hřbet je delší a rovný, záď skloněná a silná. Končetiny jsou pevné a dobrými klouby a tvrdými kopyty. Srst bývá tmavě hnědá nebo černá. Jsou u něj povoleny všechny čisté barvy - hnědáci, vraníci i ryzáci. V kohoutku dorůstají průměrně 157 cm.

Využití

Americký klusák se využívá především v klusáckých dostizích po celém světě. Vyniká zde svou rychlostí i silou. Pro svou povahu to je i oblíbený jezdecký a sportovní kůň. Je vyvážen do celého světa.