Jak se ztratit v zapadákově, aneb rebélie útočí! - úvod+1.díl

19. ledna 2013 v 23:21 | Pavčí |  přípěhy

Můj první příběh ze starstable. Tak doufám, že si ho někdo přečte aznechá koment :) Není to nic extra, protože je to přeci první díl. Takové to seznámení s osobou a tak. Tak snad se bude líbit. :)




Chá! To jsme já! Jmenuju se Alex. No a jaksi takovím menším nedopatřením sem musela jet k dědovi an farmu. Není to nejhorší, ale tak plus mínus se to dá. Jsem jak můžete vidět poměrně menšího vzrůstu :). Vedle mě je můj kůň Rambo. Je to starší valach. Mám slíbeného npvého, ale nevím jak to dokážu.

No, tohle je můj děda. Je strašně závislej na westernu. Bohužel mi donutil, abych si oblíkla košilu a na hlavu si dala klobouk! Kdyby šlo o nějakej jinej tak jo, ale o westernovej... zapomeňte!

_______________________________________________________________________________________________________________
Bylo pozdní veče a já jsem se samozřejmě rozhodla, že pojedu někam na vyjížďku. No jo, ono se to řekne, vyjed si na vyjížďku, jenže když nevíte vlastně kam jedete, je to stokrát lepší.
Jela jsem dál, dál. Nakonec jsme z nudy sjela z cesty a jela kolem stromů a po louce, kerá byla i dost dlouhá.
Jela jsme k tomu baráčku. Porozhlédla jsme se, co to šlo. Uviděla jsme jiný a poznala jsme ho. Byl mi hodně povědomí.
Otočila jsme se o několik stupňů a mířila si to na cestu, protože jinak bych se tam ani snad nedostala.
Teď už jsme měla jasný cál! Dojet k mé kamarádce, kterou jsem viděla naposledy... no hodně dávno.
Projížděla jsme kolem stromů a už hodně krát mě napadlo, jestli jeu dobrým směrem.
Začala jsem vnímat okolí. Poznala jsem ten kopec s cestou a všechno kolem, co mi bylo známé.
Najela jsme na kopec a začala stoupat. Rambo byl hodně vytrvalí.
Konečně jsme se se blížili k cíli. Teda doufám.
Před námi se objevil dům se stromy okolo něj. Rambo už těžce oddychoval. Holt toho ujel už dost.
Ihned, jak jsme spatřila Miu, seskočila jsme z Ramba a hnala se k ní. Ihned mne poznala a daly jsme se do řeči.
Mia: jak to, že jsi tady?
Alex: no, menší nedopatření ve škole a naši mě šoupli k dědovi, prej abych dostala discipplínu.
Mia: v to vážně doufají?
Ještě dlouho sme si takhle povídaly. Řekla jsem ji, že za ní budu jezdit. Ona mi pak řekla, co je nového a tak.
Mia: Lucas by tě chtěl vidět. Zajdi za ním dolů do roklinky. Tam ho někde najdeš.
Alex: dobře. Jdu tam hned. Tak zatím. Určitě se ještě vrátím.
Nasedla jsme na Ramba a jela směrem ke stájím a menšímu městečku, které tady je jen proto, že jezdci občas potřebují někde spát a tak. Ale bydlí tu i spousta děcek v mým věku. I když je nemám moc v oblibě.
Blížila jsme se čím dál víc k vesničce. Byla zkoro přede mnou. Mockrát jsme tam nebyla, ale pamatovala jsme si ji.
Sjela jsme z cesty a vydala se přes trávu.
Spatřila jsme plno mě známích budov, jako třeba zelenou budomu krámku, který si musel celkem vydělat, když sem ppřijede nějaký jezdec.
Pomalu se stmívalo. Děda mi výslovně zakázal zůstávat někde přez noc, ale on tu neí a kdo mi to může zakázat?
Musela jsme zastavit a z Ramba slést, protože potřeboval chvíli vydechnout.
Roklinku jsem z vlastní nepozornosti stratila a tak sem se rozhodla, že tam pojedu až druhý den.
Zajela jsme k Mie a zeptala se jí, jestli bych u ní nemohla přespat. Radostně souhlasila. Moc jsme toho nenaspaly, protože sme si povídaly a dělaly blbosti.
Ráno jsem za časných ranních hodin vyjela.

Musela jsem ještě něco zařídit, o co mě Mia požádala a tak jsem jela.
Jela jsme do vesnice, ale dávala jsme si an čas. Musela jsem přijett co nejdřív do stájí, aby si děda nevšimnul, že jsem byla přez noc venku.
Blížila jsme se k vesničce. Nedbala jsme na to, že bych měla zpomalit, protože tady žádný značky jako pro auta nebyla.
"Stáj!" vzdychla jsem. V téhle stájí jsme znala majitelku, která mě prakticky z dědou anučila jezdit.
Přijela jsme k ní. Stála u svého domu a někoho netrpělivě vyhlížela.
Sofie: no holka, to je taky, že se tady ukážeš!
Alex: dobrý den
Sofie: měla by jsi jet domů, děda se po tobě shíní. Nezněl moc nadšeně, že ses nevrátila domů.
Rozloučila jsem se. Pro Miinu zásilku jsme skočila k obchůdku a vracela se rychle k ní.
Rychle jsem dojížděla k Mie.
Předala jsem ji zasílku, rozloučila se a rychle se vydala zpátky.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka-Kate Katka-Kate | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 23:26 | Reagovat

Hezký,těším se na další dílek :P

2 PETZ PETZ | 20. ledna 2013 v 8:29 | Reagovat

Hezké :D

3 vsfc vsfc | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 13:41 | Reagovat

vipadá to pěkně, neměla bys chut si trochu zasoutěžit? Jestli ano tak se mrkni na tuto stránku, jde o virtualní show mezi sběrateli, ůžeš přihlásit kteréhokoliv koníka, jekékoliv značky a tak. Budeme rádi když zvážíš svou učast :) a promin za reklamu :( :(

4 ranch-white-rose ranch-white-rose | 21. ledna 2013 v 6:24 | Reagovat

Focené hezky, ale moc se mi nelíbí tvůj styl psaní, hlavně na začátku. Třeba: "No, tohle je můj děda. Je strašně závislej na westernu. Bohužel mi donutil, abych si oblíkla košilu a na hlavu si dala klobouk!". Ale jinak celkem fajn...

5 pompin pompin | Web | 21. ledna 2013 v 17:16 | Reagovat

Ráda budu OS ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama